Každé setkání Absolventů je jiné: O tomto mrazivém lednovém víkendu jsme se sešli jen se třemi účastníky. Přesto to ale vnímáme, že "to tak bylo dobře". I když je nám samozřejmě líto, že někteří nemohli přijet kvůli chřipce a nebo prostě kvůli tomu, že na cestu "prostě neměli peníze".

V tomto složení jsme ale měli alespoń dost času na povídání, reflektování toho, co naši přátelé zvládli (a nebylo toho málo!) -  nebo také nezvládli (každý problém se dá řešit). Vládla tak mezi námi otevřenost, sdílnost, pokora, respekt. A snad jsme pomohli většímu odhodlání ke změně.

Ale abychom neřešili jen starosti: moc hezky jsme si užili sobotního odpoledne. Vycházka ven a "setkání se s krásou" na výstavě ve Východočeském muzeu na zámku v Pardubicích (tentokrát expozice "Sklo" a "Kavárny a cukrárny") nám pomohlo zažívat obyčejnou spontánní radost z krásných věcí.

Loučit jsme se tedy mohli opět s opravdovou  úctou a vděčností za společně prožité chvíle.

Monika Peterková