Bylo – nebylo, jednou kdysi dávno.. tak začínají pohádky. Ale není to zase tak dávno, co jsme se ocitli na hradě a připadali si jako v pohádce. Minulý týden jsme totiž strávili jako dobrovolní brigádníci v nádherném koutě České republiky, téměř v ráji, konkrétně v Českém ráji - na hradě Valdštejn. Kromě práce jsme také nahlédli do krás okolní přírody. Ikdyž například Míra by vám řekl, že nepřijel kvůli zábavě, ale kvůli práci a tak své osobní volno trávil zpracováním dřeva. Přidal se k němu Petr. Ve volné chvíli si Blanka dala šlofíka na půdě hradu, kde jsme bydleli a přespávali. Zdeněk bloumal po hradbách hradu. Každý si zde našel své místečko. Hradem nás provedla hradní paní – kastelánka Eliška a její příjemné povídání o historii hradu nás zaujalo natolik, že jsme výklad prodlužovali dalšími a dalšími otázkami.

Práce nám šla od ruky. Řeknete si, že zpracování dříví, čištění chodníků, vymetání hradeb či leštění vyřezávaných lavic ve valdštejnské kapli jsou detaily, žádná těžká práce. Ale právě detaily a láskyplná péče o hrad vytváří prostředí, které láká návštěvníky. A my jsme se na tom hrdě podíleli.Setkali jsme se tam také s rytíři, kteří pobývali na hradě, aby přiblížili návštěvníkům zábavu středověku – šerm a tanec.

Před naším sobotním výletem na rozhlednu Kopanina se George vyšňořil do trempského - a slušelo mu to -, kluci se vyzbrojili vybavením od správce hradu Martina jako dalekohled a vojenské čutory na vodu. To vše se hodilo při cestě, kde se z kluků stali průzkumníci nebo i odpadlíci. My holky jsme daly přednost sbírání lesních bylinek na čaj či povídání. Před tím jsme si u řeky Jizery na ohýnku opekly vše, co se dá - od špekáčků, přes „marshmallow“ až po jablko. A osvěžili si nohy v chladivé vodě jezu.

V neděli ráno rychle rychle balíme a těšíme se domů. Nezapomněli jsme něco? Snad kousek srdce, protože se dá říci, že se většina z nás do toho kouzelného místa zamilovala. Na shledanou, Valdštejne, a jeho milí obyvatelé!

Káťa Hubáčková