Na Zelený čtvrtek jsme se usadili na tři dny na chalupě na Borku u Budislavi a ještě týž večer jsme se jako Izraelité vydali na cestu „z Egypta do zaslíbené země“, aby následující generace mohli slavit slavnost Velké noci neboli Velikonoce. Připravili jsme si podle židovské tradice „poslední večeři“, která se nám výtečně povedla.

Následující den jsme se přemístili v čase o několik set let později a ocitli se ve velikonočním Jeruzalémě. Tam se odehrával příběh Ježíše z Nazareta, který prolil svou krev jako nevinný beránek na kříži, aby naplnil dávná proroctví. Byla to příležitost zamyslet se nad těžkostmi v našich životech, a také nad tím, že náročné přináší i něco dobrého. Večerním promítáním dílu Letopisů Narnie – Lev, čarodějnice a skříň – jsme prožili další příběh oběti a překonání smrti králem Aslanem, kterého jsme si zamilovali stejně jako hrdinové příběhu.

Také jsme se vypravili do blízkých Toulovcových maštalí a narazili na horu Sinaj, kde nám Mojžíš předal Desatero Božích přikázání. Jejich dodržování nám má zaručit šťastný příchod do cíle naší cesty.

Sportem a pohybem jsme provětrávali hlavu i tělo a na Bílou sobotu kluci vyrazili na akční výpravu na proutky, aby si upletli pomlázku. Holky zůstali u tradičního barvení vajíček a zdobení svící.

Překonat sama sebe se nám podařilo v neděli ještě před rozbřeskem, kdy jsme vstali velmi časně, abychom se vypravili do Toulovcových skal oslavit Velikonoční jitro a přechod ze tmy do světla. Zážitky se nám dostaly pod kůži a možná i zaryly do srdce. Jak taky jinak, když se sešla fajn parta lidiček.