A tak jsme se rozloučili…

Poslední víkend našeho kurzu jsme pojali – slovy „náčelníka“ – zábavně, dobrodružně, rozlučkově a evaluačně. Sešli jsme se v komorní sestavě, chyběli nám dokonce čtyři účastníci. Ale i tak jsme si víkend užili dosyta. Sobotu odstartovaly soutěže, které vyžadovaly spolupráci, týmovost, fyzickou zdatnost a obratnost, logické uvažování atd. Následovala vědomostní soutěž Riskuj, ve které bodovali ti, kdo nezaspali naše prezentace a něco si zapsali za uši 😊. Odpolední „Hon za pokladem Starého Sama“, prověřil výše zmíněné schopnosti a dovednosti ještě o něco hlouběji. Nelítostná divočina kolem Chrudimky, záludné skrýše s indiciemi, a všudypřítomná hrozba přepadení Ninjou, nám napnuly nervy jako struny a semkly naši skupinu jako nikdy předtím. Rvali se jeden za druhého, nebáli se vkročit do řeky či se drápat roklí a společně přišli na řešení všech úkolů. Byla radost sledovat, jak se krok po kroku blížili vysněnému pokladu (a na ohni pečenému buřtu).

A nebyli by to oni, kdyby večer, po všech těch strastech, nesmyli špínu z nohou, bláto z tváří a nehodili se do gala. Ze lvic se vylíhly dámy a ze lvů páni elegáni. Bouchli jsme rychlé špunty a večírkem s hudbou, pohoštěním a spoustou zábavy, jsme uzavřeli nejen ten plodný den, ale také celý kurz.

V neděli jsme jen dotahovali a uzavírali, co bylo třeba, a řekli si vše, co jsme ještě měli na srdci. 
A tak jsme se rozloučili. Možná i slzička ukápla, když jsme je vypouštěli, některé s příslibem další spolupráce, jiné už možná nadobro, do života. 

Bára Polánková