V úterý ráno jsme si na poradě společně četli dopis. Dopis na rozloučenou. Dopis velmi smutný, protože znamenal, že náš kolega, kamarád a přítel, Vojta Peterka, svůj dvouletý boj s rakovinou prohrál a už se k nám nevrátí. Dopis ale také plný typického Vojtova humoru se špetkou sarkasmu a zároveň v druhé linii přetékající laskavostí a povzbuzením.

Ačkoli zemřel ve věku nedožitých třiceti šesti let, byl naším nejstarším – služebně nejstarším – pracovníkem. Vedl Filmový klub, první Dny pro dětské domovy, stál za kamerou při natáčení krátkých dokumentů o různých povoláních. Dělal zázemí těm, co pracovali přímo s našimi mladými. Zázemí, druhá linie... To je to, co ho charakterizovalo ve všech oblastech života, v čem se cítil dobře a v čem jsme se my cítili dobře s ním. Za všechny ty vyměněné žárovky v autě, převezenou potravinovku, ale i vypracování jednotné grafické podoby všech našich materiálů… Za to všechno, Vojto, dík!

Psali bychom dál a dál, ale raději necháme zaznít některá jeho slova, protože jeho styl je jedinečný .

„… Byl jsem ale strašně vděčný za to, že aspoň trochu přispívám něčemu smysluplnému a nechodím jen do práce kvůli penězům, ale že mi nějak záleží na tom, co se u nás odehrává. Vždycky jsem vnímal ten Bohulibý záměr, tu skutečnou hodnotu práce, kterou jste vy všichni odváděli. (…)

A přestože jsem se práci v kanclu chtěl od telecích let vyhnout, když jsem u ní nakonec skončil, tak mi to vzhledem k okolnostem nevadilo. Mohl jsem tvořit, být kreativní. Natáčel jsem filmy, dělal jsem grafiku a nakonec se ze mě za ty roky stal takovej školník či pétépák (třeba vám někdo vysvětlí, co to je). Uměl jsem vlastně kulový [poznámka editora: Tady kecá!], ale aspoň trochu jsem mohl pomoci ostatním, kteří neměli čas na výměnu žárovky u auta. (…)

Děkuji vám hlavně za to, co děláte a hlavně JAK to děláte. Že nejste stroje, ale lidi se srdcem, kterým na těch mladých opravdu záleží. Mnohdy mě tím až serete, protože se pak stydím, že já tu práci někdy flákám [poznámka editora: Tady taky kecá!]. Ale jste dobří a doufám, že Vám to vydrží. Tak kvůli těm našim mladým vydržte, nevyhořte a udržte si elán co možná nejdéle. Samotný úmysl a poslání nestačí, nejdůležitější jsou srdcaři, kteří jej plní. A to jste vy!

Mějte se co možná nejlépe a ať se Vám všem daří. Díky moc za to, že jsem se na tom díle mohl nějakým způsobem taky podílet .“

Vojta

Bude to bez Tebe těžké, ale budeme se snažit Tvých slov držet !