Bosco Day je za námi! Cože? Nějaký nový program, o kterém jsme vám nedali vědět? Ale ne… Jen jsme poupravili název Dnů pro dětské domovy, i když náplň zůstává stejná. Děti a mladí se během nadupané soboty dozví „co jsme (Centrum Don Bosco) zač“, užijí si zábavu, něco se naučí a společně se zamyslíme nad vybraným tématem.

Podzimní Bosco Day nebyl výjimečný nejen novým názvem, ale i prostorem. Po rekonstrukci a deštích nemáme žádný velký sál, tak jsme využili menší klubovny i náš zrekonstruovaný kostel. Hodil se nám totiž právě k tématu, které se letos nabízelo samo: 2. listopadu = Dušičky a předcházející Halloween.

Spolu s naším moderátorem Samem jsme do něj skočili rovnýma nohama a po úvodní prezentaci pořádně „Hejbli kostrou!“. Na stanovištích šrotovaly mozkové závity a makaly ruce. Ať už při převážení hlíny u hrobaře nebo při získávání indicie mezi krvavýma očima (pozn. žádný člověk ani zvíře při přípravě této aktivity neutrpěl zranění, jen padla zásoba potravinářského barviva a škrobu).

Druhá půlka odpoledne byla vážnější. Společně jsme se v menších skupinách zamýšleli nad tím, jakou po sobě chceme na světě zanechat stopu. Navštívili jsme hřbitov, abychom zavzpomínali jak na své zesnulé, tak i třeba na ty, kteří nemají nikoho, kdo by na ně vzpomínal. Jedna skupina rozsvítila svíčky na hrobě jednoho ze „zakladatelů“ Dnů pro dětské domovy, Vojty Peterky. Ti, kterým se na hřbitov nechtělo, měli možnost zůstat venku.

Po závěrečné diskuzi nám všem vyhládlo, proto jsme se občerstvili již tradičními tousty a pustili se do písniček. O předodjezdovou podívanou se nám svým tanečním battlem postarali moderátor Sam a jeden ze statečných (a talentovaných) účastníků.

Těšíme se na jaře v novém sále!

Za tým
Maru Benáková