1. VÍKEND ZÁKLADNÍHO KURZU - 28.-30. 9. 2012
Tak za sebou máme po roční odmlce 1. setkání dalšího základního kurzu - tedy setkání přímo "historické"! Zájemců bylo hodně, všechny jsme přijmout nemohli. I pro nás je to těžké rozhodování "koho ano a koho ne". Ono totiž nejde jen o pár setkání na kurzu. Účastí na kurzu naši mladí přátelé zároveň vstupují do programu Doprovázení. Budeme si v něm na sebe postupně zvykat, těšit se ze vzájemných návštěv. A doufáme, že díky tomu k sobě budeme nacházet cestu plnou důvěry.
Všichni jsme v pátek na svatého Václava byli na stejné startovní čáře. Tedy - neznali jsme se. Často jsme přijížděli plni nejistoty, trémy a obav, jak mě ti druzí přijmou a zda se nám podaří vytvořit partu. Myslím, že se nám to nakonec povedlo.
Nešlo to ale snadno. Vytvářeli jsme spolu nová společná pravidla, která nám pomohou k pocitu bezpečí. Učili jsme se mluvit o sobě, učili jsme se naslouchat si... Do "kamerových zkoušek" se každému nechtělo...Snažili jsme se nikoho nenutit. Na postupné osmělování potřebuje každý své tempo. Různé hry na ztmelení týmu jako "rajče", "hádej, kdo je za dekou", "výměna čísel", "provázení slepého" nám ale problémy nedělaly.
Dobře nám také bylo na výletě ve Spojilech, kde jsme si v areálu Apolenky mohli doslova osahat všechna možná zvířata, hlavně jejich nádherné koně.
V neděli už bylo všem jasné, že se na společné atmosféře podílíme opravdu všichni. Však také měl každý sám za sebe dát najevo, že na sebe bere odpovědnost a požádá o "přijetí do indiánského kmene" – tedy jinak do naší party. Jde o symbolické vyjádření toho, že každý "v našem kmeni" má svou vlastní hodnotu. Bylo až dojemné sledovat, jak se v tom vzájemně podporujeme.
V téhle partě se snažíme zatím si opravdu pomáhat – lidsky, ale třeba i při obyčejném úklidu. Nás vedoucí také překvapilo, kolik účastníků dokázalo nakonec druhým spontánně poděkovat za konkrétní maličkosti. O to víc se budeme upřímně těšit na další setkání začátkem listopadu.
Monika Peterková