Původně jsme měli mít tento poslední kurz prodloužený. Bohužel se nám podařilo termín naplánovat tak, že se překrýval právě se závěrečnými zkouškami a předáváním výučních listů některých našich členů, a tak jsme setkání zkrátili jen na víkend. Bylo nás už méně, někteří z nás například začínají pracovat, byť brigádně. A to má přece jen přednost.

Pája a Eva už měly před odchodem do opravdového života (představte si, že k nám jezdily věrně celé 4 roky), Olda, Míra a Zdeněk se ještě na odchod chystají a jsou zapojeni jako naši dobrovolníci. Víkend jsme za krásného počasí strávili ve Vrbatově Kostelci. A ten je kousek od Ležáků, které právě před 70 lety touto dobou byly vypáleny. Tento fakt nám pomohl přemýšlet o tom, jak je důležité prožít život smysluplně. V pátek jsme se na výlet nachystali promítnutím filmu Ležáky 42.

Po dopoledním programu, bilancování a setkání s milou návštěvou pí Oktábcové z Nadačního fondu J&T, která nás přijela navštívit spolu se svou rodinou, jsme vyrazili pěšky do Ležáků. Cestou zpět jsme se stihli vykoupat v lomu Dubová a po návratu zpět už nezbývalo, než se chystat na závěrečný večer. Byli jsme unavení z cesty a tak jsme jej strávili bez velkých ceremonií v družné náladě u ohně, guláše připraveného na něm, opékaných hadů a dalších dobrot.

Neděle pak byla ve znamení vděčnosti a loučení. Lístečky, které jsme mohli odevdat při mši, děkování, předávání osvědčení, fotek, "camrátek" z akátového dřeva, která nám vyrobili Iva a George...Je hezké vnímat, jak se z mladých lidí stávají víc a víc dospělí zodpovědní lidé. A také máme radost, že Pája s Evou mají kam odejít: mají práci i bydlení a my jim moc držíme palce, ať se drží a těšíme se, že občas přijedou na návštěvu.

Monika Peterková

Fotky z akce naleznete ZDE