„Už vím, že příště si opravdu musím příště víc naplánovat čas i sama pro sebe dost dopředu! Stojí mi to za to!“. Tak tuhle větu nám při odchodu řekla mladá žena, se kterou jsme se po setkání loučily.

Původně se na ženskou skupinu přihlásilo 13 žen. Je ale chřipkové období, tak jich část onemocněla a část to prostě vzdala. Chyběla jim energie na to, aby přijely. Jsou někdy rády, že zvládnou chodit do práce nebo se starat o děti…

Celou akci jsme tedy absolvovaly v komorní sestavě. Možná ale o to víc intenzivně. Využily jsme každičký kousek času k vzájemnému sdílení a předávání zkušeností. S Ivou se nám až tajil dech z toho, čeho jsme se společně mohly opatrně dotknout. Moc si té důvěry vážíme. A těšíme se na setkání příští.

Monika Peterková