Letošní puťák byl ve jménu hub, borůvek a našeho nového dvoudenního kamaráda Fredyho. Od Ramzové  se naše tlupa úspěšně přesunula přes Králický Sněžník, s degustací u pramene Moravy do úchvatné klášterní zahrady na Hedeči. Naše parta se tentokrát poskládala ze dvou mlaďochů, tří dobrovolníků a jednoho „zaměstnance“. Prožili jsme chvíle náročné, hodně humorné, ale v každém okamžiku požehnané. Naši hošani byli perfektní, porvali se hlavně sami s sebou a rozhodně vše zvládli se ctí.

Muž, který se zapsal do historie pardubického salesiánského díla.

Od svých mladých let jezdil s kluky jako vedoucí chaloupek organizovaných salesiány z Pardubic a intenzivně se podílel na setkáních přípravy vedoucích a dalších dobrovolníků. Byl správným vedoucím blízkým duši dětí a měl spoustu skvělých nápadů, kterými dokázal strhnout ostatní. Prostě ŠÉF – pod touto přezdívkou je známý v širokém okolí.

Jaké bylo poslední setkání absolventů tohoto školního roku? Nyní mohu napsat milé, přátelské setkání… Sešlo se nás tentokrát trochu méně, ale o to bylo setkání intenzivnější. Zahájili jsme ho již tradičně domácím obědem. Novinkou bylo, že nám ho připravila naše dobrovolnice, paní Burešová. A moc jsme si pochutnali! Jako vždy jsme si hodně povídali, ale užili jsme si společně i krátký program na téma: „jak funguje mužský a ženský mozek“. Zamysleli jsme se při tom, i zasmáli.

Další ženská skupina přinesla do třetice (v tomto školním roce) opět mnoho dobrého.  Silným zážitkem bylo představení oblíbené písně. Skladby zachytily, co se skrývá „pod povrchem“, jaké skutečně jsme, co cítíme, jaké máme potřeby a postoje k životu.