Po letech vstupuji na půdu Centra Don Bosco. Důvodem je setkání Ženy pro ženy, kde doplňuji v týmovém tandemu Ivu. Roky „mateřské“ jakoby nebyly, ožívají zážitky, blízkost lidí, se kterými mi bylo dobře. Z obrazu na zdi se na nás láskyplně usmívá Don Bosco a pociťuji k tomuto místu důvěru. „Takhle nějak se cítí ti, kteří prošli kurzy nebo byli doprovázeni a po čase se vrací?“ napadá mne. Není divu, že i ženy dnešního setkání otevírají svá srdce a sdílí různé události svého života. A my si toho velmi vážíme.

Tentokrát jsme s účastnicemi setkání hledaly, snad i nacházely a tvořily obrazy míst, kde se jako ženy objevujeme v různých rolích. Jak se cítíme jako dcery, matky, partnerky, studentky nebo zaměstnankyně. Sdílely jsme zkušenosti a diskutovaly o rozuzlení konkrétních situací. V průběhu setkání nechybělo ani ohlížení za různými dramatickými životními fázemi či vzpomínky na časy lepší. Práce na sobě stojí něco energie, ale nejspíš by životem zkušenější účastnice potvrdily, že to stojí za to.
Venku překvapivě hřálo sluníčko a vzduch zavoněl jarem, které přináší naději. Snad se nám ten den podařilo jarní naděje a povzbuzení načerpat co nejvíc. Těšíme se na příště.